ŠIRK

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Assalamu aleikum wa rahmatullahi wa barakatuh,

doufám, že se všechny těšíte dobrému zdraví, u některých z vás i vaše miminka a dětičky, a že vás Bůh neustále vede a chrání. Inshallah.

Jelikož se čas od času na Facebooku objevují řetězové statusy, které odporují našemu náboženství, a také proto, že ne všechny máme ohledně tohoto tématu zcela jasno, s Boží pomocí se pokusím objasnit, co je to širk a jaké činy do této kategorie spadají.

Ještě poznámečka malinkatá k pramenům. Celá tato poznámka je shrnutím přednášky šejcha Dr. Bilála Philipse, kterou najdete v pdf formátu na stránkách Online islámské univerzity (www.islamiconlineuniversity.com), případně vám ji zašlu mailem. Nejsou to tedy mé výmysly, ale výtah z přednášky učeného šejcha :o)

Tááákže... Širk znamená spolupráce, spoluúčast, sdílení, přidružování a je opakem tawheedu- jedinosti Boží. V kontextu islámu se jedná o přisuzování společníků jednomu jedinému Bohu, a to v jakékoli podobě (lidé, bytosti, předměty). Přidružování k Bohu, širk, popírá základní účel stvoření člověka a je proto Bohem v islámu stanovený jako nejtěžší a neodpustitelný hřích.

 

„Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu, ten dopouští se hříchu těžkého.“ (4:48)

„Popírá základní účel stvoření člověka“ - jak tomu rozumět? Nalistujme si v Koránu súru 51, verš 56, který říká: „A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali.“ 

Tento verš jasně dokládá, že Bůh nás nestvořil kvůli ničemu jinému, než abychom Ho uctívali. Pokud mu tedy přidružujeme nějaké partnery či společníky, narušujeme tím uctívání jednoho jediného Boha, k čemuž výlučně jsme byli stvořeni. Širk je možno dělit do několika kategorií a dále i na malý a velký širk, avšak stále je to širk, který Bůh neodpouští. Zde se pokusím co nejjednodušeji nastínit, co spadá do obecné kategorie tohoto hříchu.

Začnu nejlépe známým skutkem, kterým chápeme širk. Je to uctívání a modlení se k někomu či něčemu jinému než samotnému Alláhu. Jedná se o nejzřetelnější a také nejzávažnější činnost, která představuje nejhorší podobu širku. Kvůli tomuto byli Bohem na zem sesíláni prorokové, aby lid varovali. Podívejme se do 16. súry, 36. verše: „A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!“ Pojmem Tághút se zde míní cokoli, co je uctíváno souběžně či namísto jediného Boha. Patří sem modlení se k proroku Muhammadovi (saws), čehož se mnozí muslimové dopouštějí; uctívání imámů, jež se objevuje mezi ší´ity; či víra súfiů, že jejich svatí muži (Rijaal al-Ghayb) mohou odpovídat na jejich prosby a modlitby.

V křesťanství se takového uctívání dopouštějí lidé tím, že se modlí k Marii, „matce Boží“ nebo ke světcům, kteří jsou mnohdy smyšlení. Příkladem je svatý Kryštof, patron cestujících, který byl dokonce papežským dekretem ze seznamu světců v roce 1969 oficiálně vyškrtnut, neboť se zjistilo, že takový Kryštof nikdy neexistoval. „Rci: „Domníváte se snad, že až se k vám dostaví trest Boží či až Hodina udeří, že budete vzývat někoho jiného než Boha? Odpovězte, jste-li pravdomluvní!“ (6:40)

Širku, i když jiné kategorie, se dopouštíme také tehdy, kdy Bohu přisuzujeme podobu lidí či zvířat. Protože člověk stojí mezi Božími stvořeními na nejvyšším stupni, je Alláh nejčastěji zobrazován jako člověk. Lidé nejčastěji Alláha zobrazují tak, jak vypadají oni sami. Pokud Ho zobrazí budhista či hinduista, bude ona soška nabývat podoby asijského muže. Evropané zase Boha zobrazovali nejčastěji jako bělovlasého starce. Skvělým příkladem je obraz malíře Michelangela, který zobrazil Boha na stropě Sixtinské kaple ve Vatikánu jako nahého starce s dlouhými šedými vlasy a dlouhou bradkou. Pokud tedy jakkoli zobrazujeme Boha, ať už ho kreslíme či se snažíme vytvořit nějakou sošku, jde o širk, neboť Boha ponižujeme naroveň Jeho smrtelným stvořením.

Ničeho jiného než širku se nedopouštíme ani v případě, kdy jednáme opačně, tedy lidem či zvířatům přisuzujeme vlastnosti či schopnosti, které náleží pouze Bohu. Příkladem mohou být tři dobře známá božstva, která byla uctívána starými Araby. Jejich jména byla odvozena od Božích jmen. Jsou to al-Laat, odvozeno od jména al-Eláh (Bůh, Božstvo), al-´Uzza od jména al-´Azíz (Mocný) a al-Manát odvozeno od al-Mannán (Propůjčovatel). Takového hříchu, kdy jsou předmětům či osobám připisovány vlastnosti, schopnosti či jména Boha, se dopouštějí ší´itští alawité, kteří věří, že Alí, Muhammadův bratranec a zeť, je projevem Alláha. Isma´ílité (taktéž ší´itská větev) považují svého vůdce, kterým je Agha Khan, za Boží vtělení. Drúzové v Libanonu zase věří, že fátimovský chalífa al-Hakim bin Amrilláh byl posledním projevem Alláha mezi lidmi.

Do kategorie širku spadají také skutky, které provádíme za účelem být viděni a oslavováni ostatními. Takové činy jsou nebezpečné, neboť je v lidské přirozenosti usilovat a těšit se úctě svých blízkých. Ovšem provádění náboženských příkazů s cílem, abychom zapůsobili na lidi a abychom byli jimi slaveni, je ďábelský čin, před kterým mají být věřící důrazně varováni. Toto předvádění se je nazýváno ar-Riya´. Opravdoví věřící se snadno vyvarují uctívání jiných bytostí než Boha, ale je zde velká pravděpodobnost, že se dopustí právě širku ar-Riya´, neboť je skrytý a velmi nenápadný. O tom se zmínil Ibn Abbás, když řekl: „Širk je ještě skrytější než černý mravenec plížící se po černém kameni uprostřed noci, kdy nesvítí měsíc.“ (uvedeno v knize Tafseer al-Azeed al-Hameed, s. 587). Je proto velice důležité, abychom se před každým činem zamysleli, zda je náš úmysl ryzí. Toho dosáhneme pronesením Božího jména (bismilláh) před konkrétní činností. 

Dále, pokud člověk dopustí, aby cokoli vstoupilo na cestu mezi něj a Boha, pak se dopustil uctívání oné věci. Mohou to být peníze či jakákoli jiná lidská touha, které se člověk podřizuje místo podřízení se Bohu. Prorok (saws) řekl: „Uctívači dirhamu vždy budou ubožáci.“ (Buchárí, vol. 8, page 296, no. 443).

 

„Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou, jsi dozorcem, anebo domníváš se, že většina z nich naslouchá či uvažuje rozumně?“ (25:43) 

 Tedy ti lidé, kteří se podřizují svým touhám místo Bohu, budou vždy mezi těmi, kteří utrpějí nic než ztrátu.

Do šuplíku s nálepkou širk spadají také různé pověry či víra v nějakou magickou schopnost předmětů: Pokud nám přeběhne černá kočka přes cestu, budeme mít smůlu; vykládání karet; všelijaké amulety či talismany, které nás mají chránit; čtyřlístky pro štěstí; troubení či blikání světly auta na výše zmíněného Kryštofa (lépe řečeno sochu(!) jakéhosi Kryštofa) ve víře, že nás na našich cestách ochrání........ Subhánalláh :o) Moje milé sestřičky, snažila jsem se poznámku co nejvíce zkrátit. Inshallah vás příliš nenudila a informace v ní pro vás budou zajímavé a užitečné. Jak je vidět, do kategorie nejtěžšího hříchu v našem krásném náboženství se toho dá zařadit docela dost. Jsem si však jistá, že naše víra je natolik pevná a silná, abychom dokázaly tomu největšímu širku (uctívání a modlitba k jinému než Bohu) snadno zabránit a toho černého mravence na černém kameni se snažily zašlápnou pronesením slov bismi Alláh :o)

Přednáška Bilála Philipse je samozřejmě mnohem obsáhlejší, ale rozhodně stojí za přečtení. Pokud máte zájem, napište mi mail, pošlu vám ji.

Mám vás moc ráda, děkuji Bohu za to, že vás mám a modlím se, aby neustále posiloval naši víru i bohabojnost, aby nás opatroval, chránil a vedl pouze stezkou přímou. Ámíííííííííííín.

Vaše sestra Katka